PARNÍ LOKOMOTIVA SYSTÉMU GARRATT, DRÁHA JIŽNÍ AFRIKY

Detailní popis produktu

Původcem tohoto typu lokomotiv byl australan Herbert William Garratt, který si nechal tuto myšlenku patentovat v roce 1907.

Základní výhody tohoto uspořádání lokomotiv jsou následující:

• váha lokomotivy je rozložena na větší délce, na málo únosných tratích mohou jezdit velmi výkonné lokomotivy
• lokomotiva projede obloukem o mnohem menším poloměru ve srovnání s obdobnou lokomotivou s pevným rámem
• lokomotiva přináší úsporu personálu, neboť vlastně nahradí dvě menší lokomotivy
• lokomotiva má stejnou nejvyšší dovolenou rychlost v obou směrech
• Garrattův patent byl využit britskou firmou Beyer - Peackock, která jej rozvinula a úspěšně s těmito lokomotivami obchodovala stejně tak jako s licencemi na jejich výrobu, takže označení Beyer-Garratt je běžně užíváno v mnoha zemích.

Hlavní nevýhodou garrattek je, podobně jako u jiných tendrových lokomotiv, že s postupnou spotřebou vody klesá jejich adhezní váha a tím i tažná síla. Některé lokomotivy v Africe proto vozily další vůz s vodou. Další nevýhodou bývá ovládání obou parních strojů jediným regulátorem a jednou pákou rozvodu, takže při prokluzu je nutné omezit tažnou sílu obou parních strojů.

Další nevýhoda se projevovala při uváznutí vlaku v tunelu. Lokomotivní četa měla ústupovou cestu na obou stranách uzavřenu horkými válci parního stroje. To zapříčinilo ve 40. letech v Austrálii, v jediném tunelu na státní železniční síti, řadu problémů, které vyvrcholily smrtí lokomotivní čety.

Tato lokomotiva sloužila původně v Jižní Africe a později byla celá trať přestěhována do Velké Britanie (do Walesu) a slouží turistickému ruchu. Přestěhovány byly tehdy i koleje a pražce, které jsou kovové kvůli nebezpečí napadení termity v Africe (Zdroj: Wikipedie a ETS)